|
|
Problém areté ve filosofii Anny Hogenové
Urbášek, Aleš ; Rybák, David (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
Tato práce si klade za cíl ohledat myšlenkové motivy Anny Hogenové, vedoucí především k pochopení významu ctnosti zvané areté. Areté jako schopnosti v jednotlivé, konkrétní situaci zachytit celek, takový, který není pojmově definovatelný a neukazuje se jako verifikovatelné jsoucno. Cesta k pochopení takto myšleného celku začíná u René Descarta a následného vzniku fenomenologie Edmunda Husserla, na něhož navazuje Heidegger, který nám možnost zachytit celek demonstruje na tzv. náladách. U Patočkova porozumění celku již spatřujeme přímou souvislost s Hogenovou, jež tvrdí, že to jsou právě celky, na které se dnes, i díky empirické vědě, zapomnělo. Areté je představeno také v souvislosti výchovy, kde by jejím smyslem, podle Hogenové, mělo být právě přivádění k onomu celku. Kromě ústředního motivu se práce také snaží zachytit filozofku s jejími hlavními tématy, jako je např. problematika počátku nebo nutnost žít životem z vlastního pramene. KLÍČOVÁ SLOVA Hogenová, areté, výchova, celek, fenomenologie
|
|
|
Filosofický rozbor sportu
MAREŠ, Lukáš
Práce se pokouší filosoficky uchopit fenomén sportu. Pozornost je věnována jeho historickým kořenům, etymologii, původní podstatě a raným podobám. Představen je rovněž vztah mezi sportem tradičním a moderním. Autor s ohledem na vzdálenou i nedávnou minulost identifikuje dva fundamentální rysy sportu, kterými jsou hra ve smyslu "game" i "play" a tělesný pohyb. Oba rysy jsou v práci detailně rozpracovány a filosoficky uchopeny. Ohled je přitom brán jak na sport s jeho formálními aspekty, tak na sportujícího člověka. Představeny jsou dále diskuze týkající se vymezení sportu a autorova pozice k tomuto tématu. V závěru textu je popsána úloha sportu v lidském životě. Práce nabízí čtenáři možnost detailního seznámení s problematikou sportu a jeho filosofického rozměru.
|
|
|
Areté, výchova, sport
Kalenský, Petr ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Kalábová, Helena (oponent) ; Semrádová, Ilona (oponent)
Výraz ARETÉ vznikl v antickém Řecku. Jde o záměrný duševní stav, který vede ke správnému jednání. Pro Patočku je ARETÉ určením svobodného života. Jde o určitou výtečnost člověka, který se nezaměřuje jen na svůj život, ale buduje prostor pro své uplatnění tak, že vidí do povahy věcí a jedná ve shodě s ní. V tomto smyslu hovořil o ARETÉ již Hérakleitos, k podobným závěrům docházeli také taoisté v Číně. V Řecku byla výchova velice důležitá. Skrze výchovu bylo možno ARETÉ získat. Učitel však nemohl učit v dnešním slova smyslu, kdy učí jen svůj předmět. Vyučující musí být spíše vychovatel, který žáka vyvádí na cestu k Dobru, jak to prováděl už Sókratés. Nejde tedy o kvantitu vědomostí, ale důležité je znát podstatné, znát souvislosti, vidět pozadí. Sport vznikl pro uctívání bohů, byl tedy posvátný. Vítěz olympijských her svým výkonem dokazoval svou vděčnost bohům. ARETÉ byla tedy pozadím, na které vznikly olympijské hry. Klíčová slova: ARETÉ, výchova, sport, harmonie, olympijské hry
|
|
| |
|
|
Filosofie sportu
Pilátová, Lucie ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Bakalářská práce se zabývá filozofií sportu a historickou analýzou olympijské myšlenky. Cílem práce je přiblížit čtenáři historické počátky sportu a zhodnotit změny a postoje mezi původní filozofií sportu a novodobou myšlenkou olympismu. Konkrétně zde pak hledáme odpovědi na otázky, jak se z filozofického hlediska liší antický sport od novodobého, a zda lze z této změny vyvodit rozdíly v postavení sportu v tehdejší a dnešní společnosti. Práce je založena na historických událostech a filozofických myšlenkách vzniku starověkého olympismu a na skutečnostech, které vedli k jeho zániku a útlumu sportu ve středověku a dále popisuje vznik novodobého sportu, v jeho kolébce, Anglii a obrození olympijského hnutí na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
|
|
|
Fyzické aktivity v antickém Řecku s ohledem na Sókrata, Platóna a Aristotela
MAREŠ, Lukáš
Práce se zabývá fyzickými aktivitami v antickém Řecku, konkrétně v době působení filosofů Sókrata, Platóna a Aristotela. Důraz je kladen na nastínění širšího historického rámce, zejména z důvodu úzké provázanosti těchto aktivit s náboženským kultem a filosofickým tázáním. Právě vztah sportu a filosofie je jednou z ústředních oblastí zájmu. Hlavní úkol práce spočívá v představení tělesných aktivit jako významné součásti soutěživé kultury antického Řecka. Popsány, vysvětleny a porovnány jsou základní principy a ideály, které v sobě sport tohoto období nesl. Speciální pozornost je věnována jeho roli při výchově a vzdělávání. V tomto duchu jsou fyzické aktivity představeny jako vhodný prostředek k formování člověka po tělesné i duševní stránce. Člověk mohl skrze tělesné cvičení dosahovat vyšších hodnot, nabývat ctností a realizovat tak vlastní potenciál. Z těchto a mnoha dalších důvodů mohou být fyzické aktivity v období antického Řecka bohatým inspiračním zdrojem také pro dnešního člověka. Právě v tomto světle se je snaží tato práce představit.
|
|
|
Dobro v etickém myšlení Platóna a Aristotela
TOMÁŠKOVÁ, Kateřina
Předložená diplomová práce se zabývá otázkou dobra v etickém myšlení Platóna a Aristotela. Práce si klade za cíl odpovědět na 2 výzkumné otázky: Jakým způsobem vnímali Platón a Aristotelés podstatu dobra v lidském životě? Jakým způsobem lze podle nich tohoto lidského dobra dosáhnout? První kapitola obsahuje stručné shrnutí etických myšlenek obou filosofů. V následujících kapitolách je rozebíráno a následně komparováno pojetí areté, duše a dobra. Z dané komparace vyplývá, že Platón i Aristotelés se v zásadě shodují na podstatě lidského dobra. Považují ho za jediné kritérium lidského štěstí, spojují ho s morálními hodnotami a zastávají názor, že dosáhnout ho lze pouze pomocí života, který je veden v souladu se ctnostmi. Liší se však ve způsobu, jakým způsobem tohoto lidského dobra dosáhnout. Aristotelovy názory zkoumány etickým pohledem však nemohou být vnímány jako naprosto odlišné od těch Platónových, nýbrž spíše jako další rozpracování a doplnění jeho myšlenek a názorů.
|
|
|
Výchova ke ctnosti jako odkaz antických filosofů
BUDÍNOVÁ, Soňa
Práce se zabývá výchovou ke ctnosti v antickém Řecku a Římě a hledá společné prvky, které lze vysledovat v současné pedagogické praxi jako odkaz této výchovy. Zaměřuje se na několik významných antických filosofů: Sókrata, Platóna, Aristotela, Cicerona, Seneku a Quintiliana. Zkoumá, které ctnosti povaţovali za nejdůleţitější a jakým způsobem jich můţe člověk dosáhnout, jestli a jak se dají naučit. Závěrečná kapitola popisuje, jaké ovlivnění antickou výchovou ke ctnosti můţeme nalézt v současném českém školství, zejména v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia.
|
|
|
Jak je důležité míti filipa
Chvatík, Ivan
Přednáška chce předvést, že přestože je dialog Charmides formálně aporetický, daří se Platónovi hledanou rozumnost, fronésis, mezi řádky zachytit. Nejde to však pomocí definice, protože rozumnost není žádná věc, ani obsahové vědění. Zdá se, že je to sebevztah, který umí rozvrhovat jednání v nepředvídatelné situaci, umí posoudit, zda něco bylo uděláno dobře či špatně, umí posoudit, co člověk ví a neví, a je tedy lidskou schopností, která teprve jakékoli vědění umožňuje a bez které člověk nemůže dobře jednat a být šťasten. V tomto smyslu souvisí rozumnost, o kterou v dialogu jde, velmi těsně s platónsky pojatým dobrem a má co dělat s platónsky pojatou lidskou "nesmrtelností".
|
|
|
Proč jít k Euthydémovi do učení?
Chvatík, Ivan
Autor chce ukázat, že cílem Platónova dialogu Euthydémos není zesměšnit sofistický způsob disputace, nýbrž upozornit na problémy, na něž vážná filosofická dialektika naráží v samém jádru řeči, zvláště pokud jde o zasvěcování druhých do této nejvyšší z lidských aktivit. Zdá se, že dialog vylučuje možnost, že by bylo možno vyučovat filosofii jako nejvyšší lidskou dovednost a cestu k blaženosti, a osvětluje paradoxní charakter této dovednosti. Tato zvláštní dovednost, kterou je lidská rozumnost (fronésis), je ledem vrozená. Nelze se jí vnějškově naučit, lze ji jen kultivovat. V závěru textu se autor ptá, zda by nebylo možno identifikovat Platónův pojem fronésis s jeho ideou Dobra.
|
host ::
RSS.